|
Slovinská (a trochu i italská) psí dovolená 18. - 28. 9. 2010 |
|
|
Tuto dovolenou jsme měli naplánovanou už od loňského roku – už v prosinci 2009 jsme si rezervovali ubytování na úbočí Triglavského národního parku, na samotě s názvem Pri Mačku (http://www.primacku.com/ ). No a teď už můžu klidně říct, že jsme udělali dobře – na fotografiích se nám chaloupka moc líbila a její umístění na okraji národního parku, odkud se dají plánovat dlouhé procházky po slovinské přírodě také – ale otázka zněla – bude to tak i ve skutečnosti? Ve skutečnosti to tam bylo ještě krásnější než na fotkách, a moc jsme si to užívali – my čtyři dvounožci: Nikol, David, Tomáš a já + šest našich chlupáčů – juniorka Bree, Nexee, Jackie a Grey = zlínská klika + Fessy a Sára = pražské dámy J |
|
| Sobota 18. 9. 2010 |
příjezd |
|
příjezd kolem druhé odpoledne do Tolminu – oběd v místní hospůdce (mírně divný – místo krůtího masa spíš kosti a kůže, ale šťouchané brambory a zelný salát ušly, no a točené pivo se tu řekne točené pivo – takže nakonec super J ). Ve tři odpoledne jsme se sešli s Borutem u kostela a odtud jeli do Pri Mačku. Začalo pršet. Borut nám předal dům, ukázal všechny místnosti, předal instrukce kde je dřevo, víno, jak používat venkovní gril – mimochodem dům je z roku 1913 a venkovní altán je bezkonkurenční – trávili jsme v něm všechny rána a večery a byl k nezaplacení ať pršelo nebo svítilo sluníčko, lepší místo pro odpočinek jsme si nemohli přát… |
|
| Neděle 19. 9. 2010 |
první pokus dostat se na planinu Razor |
|
vyrazili jsme na první výlet – Nikol vybrala jako cíl planinu Razor, která byla blízko a vedla k ní trasa s malým převýšením. Bohužel jsme hned na prvním rozcestí špatně odbočili (zmátlo nás slovo planina – je jich tu víc – teda vlastně moc… J a první den nás to zmátlo), takže jsme nakonec šplhali směr planina Na Kalu. K této planině ale vede cesta s poněkud větším převýšením, zvlášť v poslední části výstupu – a to bylo na první den příliš, takže jsme ve dvou třetinách cesty výstup vzdali a vrátili se – ale i tak to byla pěkná vychajda ve smíšeném lese a psům se to moc líbilo. Nechtěli jsme ale výletem strávit celý den – odpoledne jsme chtěli jet do Tolminu zjistit jak mají kde otevřeno – hlavně v pekárně, zamluvit pro chlapy tenisové kurty a případně se někde najíst – vše jsme splnili včetně pozdního oběda v pizzerii plné německých cyklistů – chodili dost vtipně – časem jsme pochopili proč… |
|
|
Pondělí 20. 9. 2010 |
výlet k jezerům Bohinj a Bled |
|
výlet k jezerům Bohinj a Bled – tam jsme se naobědvali a odpoledne strávili na planinách nad vesničkou Stara Fužina – bylo tam nádherně, krásné planiny a louky plné polních kytiček, částečně zalité vodou, kde se psi i my brouzdali – teda psi lítali jak blázni – a nikde nikdo, protože už bylo po sezóně. Počasí nádherné. Večer jsme si nakoupili v městečku Lasce a do chalupy dorazili až pozdě večer |
|
|
Úterý 21. 9. 2010 |
konečně planina Razor |
|
přispali jsme si, pak jsme si dali v altánu vydatnou snídani a vyrazili znovu na planinu Razor – snad jí tentokrát trefíme J A podařilo se. Počasí bylo nádherné a z fotografií je vidět, že tento výlet stál za námahu – výstup na Razor se mi líbil nejvíc ze všech výletů. Cesta je pozvolná, nejdřív smíšeným lesem, později už přechází v náhorní planinu po které se dá procházet celé hodiny a dá se dojít i k dalším planinám pod vrcholky Julských Alp. Na planinách se popásají krávy – krásné a spokojené. Tento výšlap byl úžasný a krásný den jsme zakončili i výbornou večeří v chalupě – Tomáš uvařil těstoviny a ještě jsme si udělali topinky a bylo nám moc fajn – psi spokojení a unavení – co víc si přát… |
|
|
Středa 22. 9. 2010 |
Výlet k moři do italského městečka Grado |
|
ráno hned po probuzení a bez snídaně jsme vyrazili do Itálie k moři. Chtěli jsme najít nějaké místo, kde by se mohli koupat i psi – a naším cílem bylo město Grado, lázeňské městečko obklopené mořem – příjezd do Grada je po jediné silnici obklopené vodou. Jaké ale bylo naše zklamání, když jsme zjistili, že na pláže je psům vstup zakázán. Zkoušeli jsme najít nějaký přístup k moři mimo městské pláže, ale bylo to jak boj ve vyskoké trávě – někam jsme se snažili projít, ale na konci jsme se museli otočit a k moři ne a ne se prodrat. Nakonec jsme se vrátili k nejvzdálenější bráně vedoucí na městské pláže a po diskuzi s místním pánem, který se od moře právě vracel se svým německým ovčákem a který nám dodal kuráž, že pláže už jsou prázdné, že je po sezóně a že tam teď všichni se psy chodí, jsme se odvážili vyrazit tam i s naší smečkou šesti psů. A jsme moc rádi, že jsme to udělali. Bylo krásné počasí a byl odliv – to znamenalo, že moře ustoupilo o stovky metrů zpátky a my měli k dispozici kilometry a kilometry mělkých jezírek a písečných pásů k nekonečnému brouzdání v moři – bylo to úžasné místo pro psí dovádění a je pravda, že tu bylo minimum lidí – a těm, kdo tam byli, naši psi vůbec nevadili – spíš naopak, ti zvědavější si přišli i popovídat, že co je to za plemeno a odkud jsme… Čas utíkal jak splašený a psi se unavili tak, že když jsme je dali do aut, upadli a spali několik hodin. My jsme mohli v klidu vyrazit do Grada na pozdní oběd a na úžasnou italskou zmrzlinu – někteří zvládli i čtyři kopečky, teda kopce – byla vážně úžasná a jídlo v pizzerii taky – špagety Carbonara, úžasná pizza – jídlo bylo v Itálii super. Výlet se nám líbil natolik, že jsme se rozhodli ho ještě jednou zopakovat. |
|
|
Čtvrtek 23. 9. 2010 |
odpočinkový den |
| odpočinkový den – potřebovali ho hlavně naši psi, kteří se u moře naprosto vyřídili – no a my jsme ho uvítali taky. Užívali jsme si krásný slunečný den u chaloupky, objevovali jsme krásy říčky Zadlaščici, která nám tekla pár metrů pod chalupou a přímo pod námi vytvářela nádhernou tůňku s průzračnou modrou vodou. Všude tu byla spousta a spousta úžasných kamenů, které jsme během celé dovolené neustále prohlíželi, hledali ty nejzajímavější a sbírali jsme je a nosili zpátky z výletů – zejména zlínská klika přestěhovala část Julských Alp do Zlína – místní kameny nás prostě fascinovaly. K obědu uvařila Nikolka rizoto a chlapi si zajeli zahrát do Tolminu tenis – já osobně jsem se ale celý den jen povalovala a vstřebávala úžasnou atmosféru tohoto místa – historického domu, nádherného okolí, detaily altánu – kamenný dřez, malované trámy, pnoucí keře, hliněné džbány a květináče, podzimní barvy, barvy domu – modrá, žlutá a zelená - sluníčko, které ten den opravdu hřálo a šumění Zadlaščici – psi unavení a naprosto spokojení měli také zábavu - kousání nekonečné zásoby dřívek připravených do krbu – prostě idyla. | |
| Pátek 24. 9. 2010 |
druhý výlet k moři |
|
znovu vyrážíme do Grada a znovu je to krásné – sice tentokrát horší počasí, ale atmosféra moře před bouřkou je také nádherná… bouřka nakonec nepřišla a na plážích jsme strávili opět několik hodin. Znovu jsme si zašli do pizzerie a znovu se nacpali zmrzlinou. Cestou zpátky, kdy začal pěkný liják, jsem ještě nakoupila v místním obchodu se zeleninou přímo z pole salát a rajčátka a med a hrušky – samé úžasně čerstvé věci. Zítra bude Caesar salát. Cestou zpátky jsme se ještě zastavili v italské IKEA – hádejte, kvůli komu asi… nápověda je v našem článku o dovolené ve Finsku… |
|
|
Sobota 25. 9. 2010 |
druhý odpočinkový den |
|
pořád ještě prší – nevadí, docházejí nám zásoby, takže vyrážíme hned ráno do Tolminu na nákup. V poledne si vaříme gulášovou polévku a smažíme bramboráky k masové směsi s paprikou – ohromná mňamka – musíme si jít odpočinout, protože jsme se přežrali – totálně – ale nebrání to spořádání zákusku – vanilkového pudinku s mandarinkami J - topíme si v krbu a hrajeme karty – čau Pepo – jak jinak… J J J Na Caesar salát už myslím nedošlo… |
|
|
Neděle 26. 9. 2010 |
historické městečko Kanal |
|
déšť přestal, nechce se nám ale na žádný velký výšlap – jdeme se tedy projít směrem k Razoru a na oběd se vracíme do chalupy. Odpoledne vyrážíme bez psů do městečka, kterým jsme několikrát projížděli a které se nám moc líbí – jmenuje se Kanal a jak je pěkné můžete vidět na fotkách. Sbírali jsme kameny na břehu řeky, zašli jsme do místní kavárny a večer strávili zase v altánu – tam byly večery nejkrásnější. |
|
|
Pondělí 27. 9. 2010 |
poslední den |
| náš poslední den, zítra odjíždíme – v plánu je výlet po okolí Bovce – Nikol našla trasu v průvodci a vyrazili jsme. Zaparkovali jsme nedaleko městečka Čezsoča a vyrazili na zvolenou trasu – bohužel počasí nebylo nic moc, zatažené nebe, což ale psům samozřejmě nevadilo, jen Tomáš remcal, že Soča by byla na fotkách mnohem krásnější, kdyby aspoň trošku prosvítalo sluníčko. No ale byli jsme rádi, že neprší a šplhali jsme do kopečka a do dalšího kopečka a pořád plynule nahoru a nahoru. Po pár kilometrech jsme míjeli Dolinu Škratov (= údolí skřítků J ) a jen statečná Nikol se pustila pár set metrů z hlavního směru aby se se skřítky setkala – vrátila se dost nespokojená s vysvětlením, že nejde o žádnou přírodní krásu, ale o údolíčko, kde je rozmístěno několik velmi nevkusných sádrových trpaslíků a nic víc – takže dobře, že my lenoši jsme tam nevyrazili… Pokračovali jsme dál do kopce, počasí se zatahovalo pořád víc a cesta se stávala poněkud krkolomnější – pak už jsme prolézali rozsedliny a drželi se skal a podávali si psy a pak už to dál opravdu nešlo. Cesta končila utrženým svahem a toto místo nešlo ani obejít jinudy – otočili jsme se tedy a vrátili se stejnou cestou na parkoviště. Výlet trval asi tři hodiny, měli jsme hlad a tak jsme se dohodli, že se zastavíme cestou zpátky na posledním slovinském obědě v hotelu Boka a že se tam zajdeme podívat na vodopád, který je pár desítek metrů od hotelu. Když jsme tam dorazili, tekly z nebe proudy vody – takže jsme se vyprdli na vodopád a šli jsme se najíst. Oběd byl moc dobrý, celkem dlouhý, ale déšť ne a ne přestat. Tak jsme po obědě vyrazili zpátky a večer strávili zase v altánu v mírně melancholické náladě, že je konec dovolené. Jediné, co nám náladu trochu zlepšovalo byl fakt, že dovolená vlastně ještě nekončí, jen její slovinská část a před námi byly dva dny odpočinku v Praze a pak tři dny fandění na MS v agility v Německu. | |
| Úterý 28. 9. 2010 |
závěr |
|
Takže v úterý jsme zabalili, odchlupili altán a ložnice a v poledne předali Borutovi chalupu a vyrazili směr Praha. Středu a čtvrtek jsme strávili v Praze – ve čtvrtek jsme zajeli do Průhonického parku na krásnou procházku, pak do Grosseta na oběd a v pátek brzy ráno jsme vyrazili do Německa. Tři dny fandění a večery v příjemném penzionku byly krásnou tečkou za naší letošní dovolenou, kterou jsme plánovali hlavně jako odpočinkovou a současně zábavnou pro naše psy – a to se naprosto podařilo – ze Slovinska jsem byla nadšená – no a už se blíží zima – takže musíme udělat plány na rok 2011… J |
|